EO 2011 - Ekologická olympiáda středoškoláků 2011

Ekologická olympiáda Ekologie je sice věda o organismech a vztazích mezi nimi, ale její příznivci ji mohou pojímat i netradičním, velmi poutavým až hravým způsobem. Hezkým dokladem tohoto tvrzení jsou ekologické olympiády, konané v malebném valašském kraji, oplývajícím pohádkovou přírodou. Jsou svými organizátory pojímány, jak záhy vysvětluji, poněkud jinou formou jako tradiční, klasická přírodovědná klání. Klade se v nich totiž neobyčejný důraz na tvůrčí schopnosti mladých lidí, na jejich schopnosti vytvářet nové, originální hodnoty, přičemž se samozřejmě spoléhá na jejich lásku k tomu obdivuhodnému, co nás všechny obklopuje –tedy k řekám, lesům, loukám, rostlinám, zvířatům, ba i blankytné obloze. Už samotné místo konání uvedené soutěže musí vzbudit pozornost svým bezprostředním zaměřením a vztahem k přírodě. Část úkolů popisované olympiády se totiž koná v nejenom ekologům známé dřevěnici „Kosenka,“ ve Valašských Kloboukách, chaloupce svým vzhledem jako kdyby vystřižené z kreseb minulého století, která je celá budovaná z dřevěných trámů s pozoruhodným a příjemným interiérem, vybaveným dobovým nábytkem, plápolajícím krbem, pecí, masivními dubovými lavicemi a židlemi, ale třeba i dosud funkčním kolovrátkem. A právě do těchto kouzelných míst každým rokem směřují mladí studenti ze středních škol našeho kraje, aby si v podobě tříčlenných kolektivů poměřili své síly ve znalosti místních zvyků, krajinných přírodopisných „klenotů“, ale zejména aby se zdokonalili v ochraně krajiny nám našimi předky svěřené. Podobně jako v minulosti, tak i letos začala tato oblíbená soutěž uvítacím ceremoniálem v blízkém gymnáziu, aby se v příštích chvílích studenti podrobili ekologicky zaměřeným testům, a poté obávané poznávačce, ve které měli v konkrétních předložených předmětech identifikovat dnes již téměř neznámá zemědělská nářadí, využívaná rolníky v dávnějších dobách. Druhý den soutěže byl pak věnován výjezdnímu „zasedání“ soutěžících a organizátorů do nedalekého ekologického centra ve Vysokém Poli, kde byla realizována praktická část olympiády, tento rok tématicky zaměřená na vztah krajiny a zemědělství. Již první úkol zadaný přítomným studentům vyzněl jasně, zasadit ovocné stromky do půdy, a pokud možno co nejvíce profesionálním způsobem! Člověk by řekl, a co je na tom tak obtížného? Zcela určitě by ale po nedlouhé době musel změnit svůj názor!! Ono vyhloubit jámu v kamenité zemině v ideálních rozměrech, upravit kořenový systém stromků, fixovat jejich kmínek ke kůlu, ochránit ho foliemi proti okusu zvěří, ošetřit řezné rány v jeho korunce, to vyžadovalo značnou odbornou erudici mladých sadařů. Že to nebylo až tak jednoduché, o tom se přesvědčil v tomtéž úkolu v odpoledních hodinách pedagogických doprovod studentů. Abych pravdu řekl, nebyl jsem si jako prostý divák jistý, kdo byl v těchto činnostech zdatnější, jestli ti mladí anebo jejich vedoucí. Vše se samozřejmě bodově hodnotilo, přičemž o bujaré veselí, jak jistě tušíte, nebyla v těchto chvílích nouze. A to ještě čekal mladé příznivce přírody úkol nejobtížnější….a byl vskutku nadmíru náročný! Studenti museli během nemnoha hodin vyprodukovat návrh na ideální uspořádání místní krajiny při respektování příslušných ekologických požadavků, jinými slovy měli tedy navrhnout pro tento region vhodné plodiny i chovné zvířectvo, posoudit ekonomické možnosti svých nápadů a vše pak doložit pomocí počítačové techniky patřičnými nákresy a mapami.. A aby nebyl náročnosti požadavků na ně konec, v podvečer je čekala obhajoba jimi vytvořených prací před přísnou porotou! Že se celá třídenní akce zdařila, o tom nás všechny neustále přesvědčovaly úsměvy prakticky všech soutěžících a hlavně jejich závěrečný slib, že se do těchto míst budou za nádherným krajem a neobyčejně sympatickými lidmi i budoucna rádi navracet. Veškerá soutěžní činnost byla pečlivě organizována lidmi z místních ekologických sdružení, kterým pracovně sekundovali zaměstnanci příslušných zaintersovaných institucí. Co tedy říct závěrem? Dovolím si v této souvislosti maličko pozměnit slova velkého humanisty Alberta Schweitzera. Nevíme, jaká čeká budoucnost naše mladé. Ale zcela jistě budou šťastni, pokud budou v životě hledat a nalézat to, co prospívá jiným, v našem případě to, co prospívá naší krásné přírodě! A to v tyto dny rozhodně se zdarem činili! Jaromír Slavíček

06.12.2011. 11:35